Na jednu slepici připadá plocha o něco menší než list A4. Takto žije drtivá většina českých nosnic
Drtivá většina vajec prodávaných v České republice pochází od slepic, které svůj život tráví v drátěných klecích. Na jednu slepici připadá plocha o něco menší než list papíru A4. Rozpětí jejích křídel přitom činí téměř jeden metr. Nízká výška klece jim brání v přirozeném pohybu hlavy. Slepice však netrpí jen nedostatkem pohybu – prostředí holé klece jim neumožňuje naplnit přirozené potřeby, jako je hrabání, popelení, hřadování a stavba hnízda. Slepice v tomto prostředí nemohou navazovat normální společenské vztahy a následkem je chronický stres. Drátěná podlaha navíc vážně poškozuje jejich končetiny.

Tyto faktory vedou k vážným poruchám chování. Slepice mají například přirozenou potřebu se pravidelně popelit v půdě (zbavují se tím nadbytečného tuku a parazitů). Potřeba této aktivity je natolik silná, že se slepice začne „válet“ v drátěné kleci. To ji však nemůže uspokojit, pohyb proto stereotypně opakuje znovu a znovu. Ve stejném okamžiku na ni může sousední slepice stoupnout a způsobit jí zranění, především dlouhými drápy. Další poruchou chování je vzájemný kanibalismus. Slepicím se někdy preventivně odřezává kus zobáku (viz článek o brojlerových slepicích).

V drasticky přeplněných klecích si slepice navzájem způsobují zranění.
Nosné slepice jsou menšího vzrůstu než brojleři, a jsou tedy ušetřeny zhoubných následků nadměrného množství svaloviny. Genetické manipulace se však místo toho soustředí na zvýšení produkce vajec – zatímco dříve slepice snášely ročně jen několik vajec, dnes jich produkují stovky. Nosnice navíc žijí ve špinavém a velmi zapáchajícím prostředí. Není divu, že také trpí širokou škálou nemocí.

Mnoho slepic onemocní osteoporózou. Příčinou je především omezený pohyb a nedostatek vápníku v důsledku nadměrného množství produkovaných vajec. Křehké kosti stojí až za 35% úmrtími a taková smrt bývá zdlouhavá a bolestivá. Dalším problémem jsou zraněné, deformované končetiny způsobené nepřirozenou drátěnou podlahou. Poraněné drápy podněcují kanibalismus, zraněná slepice nemá kam utéci. Vyklované rány dále přitahují infekce. Mnoho slepic zemře a živí ptáci jsou často nuceni žít vedle mrtvých či umírajících. Ve snaze zvýšit produkci vajec je ptákům manipulováno se světlem – vytváří se „umělý den“.

Kohoutci nesnášejí vejce, a proto jsou posíláni do plynových komor již první den života.
Jelikož kohoutci nemohou snášet vajíčka a nosná plemena mají příliš málo masa, jsou pro majitele farmy bezvýznamní. Jsou proto hned po narození hromadně vybíjeni – nejčastěji v plynové komoře či rozemletím zaživa.

Většina českých slepic je poražena zhruba po roce, kdy končí první snáškové období. Po něm přirozeně následuje přepeření, při kterém slepice vejce nenesou, a zemědělcům se je nevyplatí po tuto dobu udržovat při životě. Někdy se nicméně provádí tzv. nucené přepeření, při němž se slepicím na 48 hodin odebere krmivo a voda. Šok a stres z hladovění a žízně v konečném důsledku zkrátí dobu, po kterou slepice nesnášejí vejce.

„Obohacené klece“

Evropská unie má od roku 2012 zakázat klasické bateriové klece, avšak ty budou jen nahrazeny tzv. obohacenými klecemi. V praxi to znamená, že každé slepici přibude plocha zhruba o velikosti pohlednice, výška klece se zvýší o 5 cm a každá klec bude povinně vybavena malým hnízdem (jedním na celou klec, což vede k zápasům mezi slepicemi), stelivem (na hnízdě – malý prostor) a hřadou. Je zjevné, že utrpení nosnic se tím zmírní jen minimálně. Zvětšení klecí je spíše symbolické. Obohacující předměty těžko vynahradí přirozené prostředí – ve studiích poruchy chování neodstranily. Nátlak producentů navíc může vést k odložení zákazu klasických klecí o 10 let.

„Z chovu na podestýlce“

Takzvaný chov slepic na podestýlce.
Takzvaný chov na podestýlce funguje spíše jako reklamní trik, neboť mylně navozuje dojem „slepiček na zahrádce“. Podestýlkové drůbežárny přitom nejsou o nic méně průmyslové a nápadně se podobají halám s brojlerovými kuřaty.

Podlaha s podestýlkou je pro slepice jistě lepší než drátěná klec, neboť jim v určité míře umožňuje hrabat v zemi či se popelit v půdě. Slepice však v těchto drůbežárnách taktéž žijí v halách bez oken, mají narušenou sociální hierarchii, trpí nemocemi, infekcemi a mají minimální možnost pohybu. Na jednom metru čtverečním se může mačkat až devět slepic. Podle některých studií dochází v těchto systémech dokonce k vyššímu výskytu nemocí, kanibalismu a úhynu, a to v důsledku „špatného managementu“.

Použitá literatura:

  • Miloš Skřivan et al. Drůbežnictví 2000. Agrospoj. Strana 48-74. (Způsob chovu v ČR + problémy podestýlkových chovů str. 73)
  • Heather Pickett. The Way Forward for Europe’s Egg Industry: Keeping the Ban on Battery Cages in 2012. Compassion in World Farming Trust, 2006. (Přirozené potřeby slepic, abnormální chování, zlomeniny a nemoci konřetin.)
  • Alistair Currie. Dishing the Dirt: The Secret History of Meat.VIVA! 2004. Strana 25-26. (Nemoci, infekce.)
  • Jiří Václavovský et al. Chov drůbeže. Jihočeská universita v Českých Budějovicích. ISBN 80-7040446-9. Strana 132-133. (Nucené přepeření.)
  • Philip Lymbery. Beyond the Battery – A Welfare Charter for Laying Hens. Compassion in World Farming Trust, 1997. Strana 20. (Odřezávání zobáků.)
  • Philip Lymbery. Laid bare. The Case Against Enriched Cages in Europe. Compassion in World Farming Trust, 2002. (Tzv. Obohacené klece)

Další informace: