Komentované video shrnující poznatky ze švédské studie, která zkoumala přirozený život prasat (vgt.at).
Myslíte si, že prasata jsou líná, hloupá, žravá, nepořádná, páchnoucí a špinavá? Nedejte na předsudky, byť po generace budované. Stačí dát prasatům vhodné životní podmínky a začnou nás udivovat svou čistotou, přátelskostí, inteligencí, čiperností a radostí ze života.

Divoká a zdivočelá domácí prasata mohou nachodit až 15 kilometrů za noc a obejít plochu o velikosti 10 000 hektarů za půl roku. Mají výborně vyvinutý čich a jsou schopna ucítit člověka až na půl kilometru. V přirozených podmínkách tráví půl dne sháněním jídla. Svým hmatově citlivým rypákem hledají potravu v půdě a pod kameny, nepohrdnou však ani obyčejnou trávou či jinou vegetací. Jejich potřeba hrabat v půdě je tak silná, že se ve vepřínech snaží rýpat do betonové podlahy.

Prasata nemají ráda teplotní extrémy, a jelikož na těle postrádají potní žlázy, chladí se bahnem. Bahno je také chrání před sluníčkem a parazity, na rozdíl od exkrementů. Mají-li prasata dostatek prostoru, nikdy se neválejí v moči nebo výkalech a nikdy nevylučují v místě, kde jedí či spí.

Vzájemné pouto prasnice a selat je velmi silné. Těhotná prasnice se před porodem osamotí a začne hledat bezpečné místo pro své doupě. V přirozených podmínkách se někdy projde až 10 kilometrů a samotná stavba doupěte trvá téměř celý den. Po dvou týdnech místo společně opustí a přesunou se blíže ke svému stádu. Selata sají mléko zhruba 17 týdnů a se svou matkou zůstávají až 10 měsíců. Samci poté žijí odděleně, zatímco prasnice obnovují stádo.

Selata spolu zápasí, dovádějí, válejí se po zemi, honí se a prozkoumávají okolí.
Hry mezi selaty jsou důležitou součástí jejich přirozeného vývoje – bez nich nikdy nevyrostou v normální prasata. Selátka spolu zápasí, dovádějí, válejí se po zemi, honí se a prozkoumávají okolí. Navzájem se poznávají a budují si vztahy – i prasata mají své oblíbenější a méně oblíbené společníky. Své přátelství si dávají najevo různými gesty, mezi něž patří nosní kontakt či vzájemné olizování. Funkce těchto gest je velmi podobná našemu objímání či podávání rukou.

Prasata disponují úžasnými komunikačními schopnostmi. Ač se může zdát, že prasata jen chrochtají, ve skutečnosti užívají velké množství zvuků s odlišným významem – bručí, vrčí, kvičí, odfrkávají, žvýkají, hřmí a klepou zuby. V období páření zpívají samci „vábící písně“. Kanadští vědci zjistili, že selata oddělená od matky spolu komunikují na dálku. Prasnice jsou podle kvikotu schopny rozpoznat, nakolik je jejich problém závažný (např. zda je jim zima či potřebují jíst), a podle toho také zareagují.

Prasata jsou schopna určitým způsobem odhadnout, co mají jiná prasata v úmyslu, a na základě toho uzpůsobit své jednání. Vědci z anglické Bristol University provedli výzkum, ve kterém jednomu praseti ukázali, kde se nachází jídlo. Ostatní prasata zpozorovala, že jejich společník je informován, začala jej sledovat. Zmiňované prase se později naučilo svůj „poklad“ chránit – nechodit k němu, když jsou ostatní příliš blízko.

Prasata jsou často považována za vůbec nejchytřejší hospodářská zvířata. Prasata se dokonce naučila hrát jednoduché počítačové hry – joystick ovládala svým rypákem. Jejich úspěšnost byla vyšší než u některých primátů.

Prasata mají ohromnou paměť. Sarah Boysden z univerzity v americkém státě Ohio naučila jedno prase rozlišit několik předmětů (např. míč a létající talíř) a v psím stylu reagovat na příkazy typu sedni, skoč nebo přines. Po čtyřech letech mu dala stejné předměty a příkazy a ono si vše pamatovalo. Je to jen další důkaz, že prasata jsou minimálně stejně učenlivá jako psi.

Prasata se proslavila i hrdinskými činy. Za všechny lze uvést příběh Priscilly. Tak se jmenovalo dvouměsíční sele, které chovala jedna rodina v americkém Texasu. Jednoho dne se matka se svým jedenáctiletým, mentálně postiženým chlapcem a s Priscillou společně vypravili koupat do jezera. Dlouhou dobu si hráli na mělčině, když se náhle chlapec při chvilkové nepozornosti matky začal topit. Priscilla k němu doplavala, chlapec se chytl jejího vodítka, a ačkoli byl téměř čtyřikrát těžší, dokázala jej dovléci na mělčinu.

Přečtěte si, co se s těmito zvířaty děje na moderních farmách.

Použitá literatura:


Další informace: