Telata odtržená od matky jsou izolována v ohradách o ploše menší než 3 m2.
Velká část hovězího masa prodávaného v ČR pochází od „přebytečných“ potomků dojených krav. První velký šok zažijí telata při násilném odtržení od matky. Své další dny pak nejčastěji tráví sama ve venkovních ohrádkách o ploše menší než 3 m2. V této době pijí mléčné náhražky z misky, jež jim sice zajistí živiny, ale neuspokojí potřebu sání – často proto abnormálně pohybují ústy nebo se snaží olizovat jiné předměty. Individuální boxy neumožňují společenský kontakt, ačkoli jej telata pro svůj mentální vývoj nezbytně potřebují. Jejich strádání prohlubuje naprostý nedostatek pohybu.

Po 8 týdnech jsou přesunuta do společné ohrady, která sice nabízí větší možnost společenského kontaktu, ale také poskytuje lepší podmínky k šíření chorob. Ve věku 2 měsíců se tato telata zcela odstavují od mléka, třebaže by u matky přirozeně sála až 12 měsíců. Od té doby dostávají hlavně vysoce kalorická jadrná krmiva, která podněcují poruchy metabolismu. V těchto podmínkách zůstávají až do jatečního věku, jenž činí zhruba jeden rok.

Zde stráví vykrmovaná telata zbytek svého života. Bez matky a bez pastvy.
Kromě výše zmíněného venkovního modelu ještě existují teletníky, což jsou vytápěné velkovýkrmny, v mnohém podobné vepřínům. Vyznačují se zapáchajícím vzduchem a vysoce infekčním prostředím. Telata v nich obvykle zůstávají celý život. Mezi rozšířené choroby telat patří poruchy metabolismu, průjmy, problémy s chodidly a respirační onemocnění. Do tří měsíců věku nepřežije 9% telat.

Některá telata jsou navíc speciálně vykrmována k produkci takzvaného bílého telecího masa. Světlé barvy tohoto masa se dosahuje tím, že se telatům odpírá přísun železa, a telata tak trpí anémií. Ačkoli normy Evropské unie nově stanovují určitý minimální podíl železa ve stravě, studie prokázaly, že toto množství je stále nedostatečné potřebám těchto zvířat, a navíc přísun železa není dostatečně monitorován. Nedostatek železa poškozuje jejich imunitní systém a způsobuje slabost a letargii.

Masné krávy

Část hovězího pochází od takzvaných masných plemen skotu. Rodičovské masné krávy jsou polovinu života zavřené a druhou polovinu se pasou (jakmile přestanou produkovat dostatek telat, jsou odvezeny na jatka). Jejich telata stráví prvních sedm měsíců společně s matkou. Poté jsou od ní odtržena a zbytek života stráví v ohradách, kde dostávají vysoce kalorickou stravu. Způsob výkrmu je v podstatě shodný s výkrmem mléčných telat.

V přirozených podmínkách tvoří skot stádo čítající maximálně 20 členů a neznámé krávy se k němu připojují jen zřídkakdy. Chovatelé masných krav tato sociální pravidla často porušují, což zvířata značně stresuje a zvyšuje jejich náchylnost k nemocem. Do toho přichází nucené odloučení krávy a telete, které je pro ně traumatické i při relativně vysokém věku telete. Oba několik dní hlasitě křičí a volají toho druhého.

Rohy se odstraňují bez znecitlivění – buď poleptáním, nebo rozžhaveným kovem.
Telatům se často odstraňují rohy, a to buď chemickou, nebo tepelnou kauterizací. Při chemické kauterizaci se jim hydroxidem sodným poleptá kůže na místě, kde mají vyrůst rohy. Při tepelné kauterizaci se na stejné místo přiloží rozžhavený kovový násadec. Ačkoli jsou oba dva způsoby velmi bolestivé, dle zákona se při nich nemusí provádět znecitlivění. Tyto zákroky se ve stejné míře provádí i telatům mléčných plemen (viz výše).

Genetické manipulace se soustředily na „vylepšování zmasilosti“ těchto krav. Jedním z důsledků jsou časté problémy s chodidly (chromost) a komplikace při porodu – vinou nadměrné velikosti telete a malých rozměrů pánevního kanálu, kterým musí tele projít. U některých plemen se dokonce plánovitě počítá s opakovaným císařským řezem; vnitřní zjizvení a možné srůsty mohou vést k dlouhodobě chronickým břišním bolestem.

Domestifikovaným zvířatům chybí evoluční tlak na vytvoření přirozené odolnosti vůči nemocem, a – i s přihlédnutím k výše zmíněným aspektům – není divu, že i masné krávy jsou náchylné k nemocem. Patří mezi ně např. paraziti (snadno šiřitelné na hustě spásaných loukách) napadající trávicí a dýchací soustavu – motolice, plicní červi. Intenzivně dokrmovaná telata často trpí poruchami metabolismu (viz telata mléčných plemen).

Použitá literatura:

  • Josef Bouška. Chov Dojeného skotu. Profi Press 2006. (Způsob chovu v ČR + nemoci telat.) (Výkrm telat od dojnic – způsob ustájení a krmení v ČR.)
  • Českomoravská společnost chovatelů. Strana 64. (Úmrtnost telat v roce 2007 9,3%.)
  • Toni Vernelli: The Dark Side of Dairy. VIVA! 2005. Strana 16-20. (Potřeba společenského kontaktu + metbolické choroby jako důsledek koncentrovaných krmiv.)
  • Carol McKenna: The Case Against Veal Crates. Compassion in World Farming Trust, 2001. Strana 11. (Potřeba sání.)
  • CIWF. Welfare issues for veal calves: www.ciwf.org.uk/farm_animals/cows/veal_calves/welfare_issues.aspx (zobrazeno dne 18.4.2009). (Produkce bílého telecího masa.)
  • V. Tesařík et al. Chov masných plemen skotu. ČSCHMS & Apros. ISBN 80-901100-5-3. (Způsob chovu masných plemen v ČR; odrohování; následky odtržení matky a telete.)
  • Zákon č. 246/1992 Sb. § 7 odst. 3 písm. b. (Povoleno odrohování bez tišení bolesti)
  • Jacky Turner: Stop – Look – Listen. Recognising the Sentience of Farm Animals. Compassion in World Farming Trust, 2006. Strana 20; 37. (Sociální aspekty přirozeného a umělého stáda.)
  • John Webster. Welfare aneb střízlivé kázání o ráji. Nadace na ochranu zvířat. ISBN 80-238-4086-X. Strana 180-182. (Komplikace při porodu masných krav.)
  • Alistair Currie. Dishing the Dirt: The Secret History of Meat.VIVA! 2004. Strana 31-35. (Problémy s chodidly masných krav; choroby a přirozená odolnost.)

Další informace: