Dnešní rybáři používají lodě, které jsou velikostí srovnatelné s fotbalovým hřištěm, a moderní elektronické vybavení, a při hledání ryb dokonce využívají satelitní komunikaci. Tato mohutná plavidla mohou v mořích trávit nepřetržitě až 6 měsíců, přičemž tisíce tun nalovených ryb se skladují na palubě ve velkých mrazících zařízeních.

Z rybolovu se stal velký byznys a způsoby, jimiž se zvířata loví a zabíjejí, jsou srovnatelné s těmi, které jsou na denním pořádku v průmyslových velkochovech a na jatkách. Zacházení s rybami není žádným způsobem regulováno, a s rybami se proto nakládá jako s kameny. Komerční rybolov navíc ničí mořské ekosystémy, a způsobuje ekologickou katastrofu. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) už rybáři buď úplně zdevastovali, či vážně ohrožují 80 procent ryb v téměř všech částech světa*. Nedávná studie publikovaná v akademickém časopisu Science odhaduje, že do roku 2048 budou oceány zbaveny ryb úplně.

Nejen ryby

Mořská želva "nechtěně" zachycena za lovnou šňůru.
Rybářské lodě se sice zaměřují na konkrétní druhy ryb, ale jejich háky a sítě vytahují z vody také tisíce kilogramů jiných mořských živočichů. Takto chycení žraloci, mořské želvy, ptáci, tuleni, velryby a nechtěné ryby se házejí zpět do moře. Tam se stanou oběťmi ptačích hejn nebo pomalu vykrvácejí. Vědci nedávno zjistili, že téměř 1000 mořských savců – delfínů, velryb a sviňuch – umírá každý den kvůli tomu, že se zachytí do rybářských sítí. Podle některých odhadů se při lovu krevet vyhazuje až 85% úlovku. Krevety proto zřejmě představují ekologicky nejškodlivější druh rybího masa, jejž člověk může konzumovat.

Dlouhé lovné šňůry
Dlouhé lovné šňůry patří mezi nejrozšířenější nástroje pro hromadné chytání ryb. Lodě odvíjejí až 120 km dlouhé šňůry, na nichž jsou připevněny stovky tisíc háků s návnadami. Šňůry se buď lodí vlečou v různých hloubkách, nebo se zachycují za bóje a nechávají se přes noc na hladině. Návnady přitahují všechna zvířata v okolí. Na háku se některá zvířata utopí nebo vykrvácí, mnohá další bojují dlouhé hodiny o svoje životy, dokud se loď nevrátí a nevytáhne je.

Velké ryby (například mečoun nebo tuňák žlutoploutvý), vážící přes sto kilogramů, jsou k lodi táhnuty provazem s háky. Jakmile se přiblíží k lodi, rybáři zabodnou krumpáče do jejich ploutví, boků, nebo i očí, aby se s nimi neutrhl hák při vytahování z vody. Mnoho z nich je přitom stále naživu. Následně jsou ubity k smrti, nebo se jim rozříznou žábry a nechají se pomalu vykrvácet.
 
Touto rybářskou metodou lidé každoročně zraní a zabijí miliardy ryb, žraloků, mořských želv, delfínů, ptáků i jiných mořských živočichů. 

Tenatové sítě

Takto chycené ryby mohou bojovat o život až několik dní, protože tenatové sítě po nasazení dlouho nikdo nekontroluje.
Tenatové sítě visí v oceánech jako obrovské záclony, které plují s mořskými proudy. Mohou být různě dlouhé, od 60 metrů po více než kilometr. Na dně je drží závaží a na hladině jsou zachyceny za bóje, čímž si vysloužily označení „zdi smrti“. Ryby sítě nevidí, a pokud oka sítě nejsou menší, ryby v nich uvíznou. Když se ryby zkouší vyvléci, síť je zachytí za žábry nebo ploutve, a mnoho z nich se tím udusí. Další ryby sebou zmítají tak prudce, že je vlákna sítě pořežou a ony vykrvácejí.

Poté, co jsou sítě do moří nasazeny, je dlouho nikdo nekontroluje. Chycené ryby tak mohou trpět několik dní. Mnoho z nich vykrvácí k smrti dřív, než je loď vytáhne nad hladinu. Ryby, které se na palubu dostanou živé, jsou ze sítě ručně vytrhnuty. Ryby, jež byly chyceny v hlubokých vodách, trpí obrovskou změnou tlaku, a mohou tak „vyzvracet“ své vlastní žaludky. Na některých lodích se rybám podřezávají žábry, aby vykrvácely dřív, než skončí na hromadách nasekaného ledu; jinde jsou ryby házeny rovnou do mrazících komor. Pro tato studenokrevná zvířata je to obzvláště krutá a bolestivá smrt, neboť může trvat dlouhou dobu, než zmrznou nebo se udusí.

Košelkové nevody
Dalším typem sítě jsou takzvané košelkové nevody. Jde o nejpoužívanější nástroj pro lov tuňáků, ale chytá se jím i mnoho jiných druhů ryb.

Při lovu tuňáků rybáři sledují skupinky delfínů, které často velké tuňáky doprovázejí, a pouštějí do vody síť tak, aby jí hejno tuňáků obklíčili. Okraje sítě pak pomalu stahují k sobě, čímž chytí stovky tuňáků (každý o hmotnosti 3-20 kg) do sítě. Ta je následně vytáhnuta a uzavřena jako taška na prádlo. Společně s tuňáky se do sítě někdy zapletou i delfíni. Velkým rybám (tuňákům či treskám) lidé na palubě za plného vědomí rozříznou žábry a vyjmou vnitřnosti. Menší ryby, jako je platýs, skončí na ledu, kde pomalu mrznou, nebo je rozmašírují tisíce dalších ryb, které jsou na ně naházeny. Vědci odhadují, že ryby musejí snést až 15 minut trýznivé bolesti, než ztratí vědomí.

Hlubinné vlečné sítě
Vlečnými sítěmi při dně se chytá například červenice obecná nebo treska. Obří sítě ve tvaru tašky jsou taženy podél dna oceánu, a sbírají všechny kameny, kusy korálů a ryby, které jim stojí v cestě. Velké kovové desky na obou koncích sítě jsou vláčeny po zemi, čímž se síť udržuje nízko u dna. Desky víří sedimenty a nahánějí všechna zvířata v cestě do uzavřené sítě. Tento způsob rybolovu doslova seškrabuje ze dna oceánu veškerý život, a považuje se za podmořský ekvivalent kácení lesů.

Vytlačené oči – důsledek drastické změny tlaku.
Těmito vlečnými sítěmi se z oceánů odstraňují stovky tun zvířat. Některá z nich jsou namačkána na pletivo tak silně, že jim to vyboulí oči a vytlačí je z lebky. Několik hodin jsou chycené ryby taženy v síti spolu s kameny, korály a oceánskou sutí u dna. Mnoho z nich zcela přijde o své šupiny. Přeživší čeká při výlovu obrovská změna tlaku, jež jim může přetrhnout plovací měchýř, vyboulit oči a vytlačit jícen a žaludek ven ústním otvorem.

Ryby, které přežijí tuto strastiplnou cestu, jsou naházeny na led. Na některých lodích se ryby ihned zpracovávají, takže zatímco se dusí nebo mrznou, lidé je rozříznou napůl, zabalí a uskladní v lodních mrazících prostorech.

“Vylepšování“ vlečných sítí
Když byl výlov ode dna vynalezen, sítě se daly použít jen v těch částech oceánu, kde bylo dno s měkkými sedimenty, jelikož kameny a korály v sítích často protrhávaly díry, kterými ryby mohly uniknout. Dnes jsou sítě vybaveny obrovskými kovovými koly, umístěnými po celé spodní délce, a ty rozdrtí vše, co jim přijde do cesty. Síť tak pluje těsně nad dnem a přitom není protržena. Tento “vynález” umožnil výrazné rozšíření této metody, a vlečné sítě dnes zabíjejí i zvířata, která byla dříve skalistým prostředím chráněna. Lov pomocí vlečných sítí při dně je ekologicky nejškodlivější způsob rybolovu.

--- > S úpravami převzato z FishingHurts.com

* Zdroj: Aktualne.cz. Moře jsou skoro prázdná, ryb dramaticky ubylo: http://aktualne.centrum.cz/priroda/clanek.phtml?id=632148(zobrazeno dne 9.4.2009).

Další informace: